neděle 20. listopadu 2011

RSC: Macbeth (1979)

I like Shakespeare. No...I'd better say that I like plays of Shakespeare though I don't fully understand them. Since I am not a native speaker, English is my secondary language and I haven't bothered to read Czech translations yet, it is quite understandable. Anyway, before I try to read some of his works in Czech, I've decided to watch several performances. And what is better than adaptations of the Royal Shakespeare Company...

This film adaptation (or more likely a filmed theatre production) of the tragedy of Macbeth from 1979 doesn't belong to those rich and expensive ones which can stun the audience just with sumptuous costumes and decorations. Actually, the production is very cheap but every pound was used wisely. The setting of the story gives me the shivers every time I watch it - dark, gloomy and mysterious. Moreover, actors wear mostly black costumes in the style of 19-20. century, some of them use white greasepaints to emphasize the horror atmosphere of the tragedy.

Now, let's concentrate on the story itself - the cast and direction. Macbeth played by Ian McKellen is perfect. Gestures, expressions, subtle changes of mood or hints - he simply persuades You that everything he says or does, he really means like that. You believe him his noble attitudes and devotion as well as madness, insanity and "bloodthirst". All those superlatives belong also to Judi Dench as Lady Macbeth. Her lust for the crown followed by her fall and sheer lunacy is incredible. These two actors keep very high standard of the whole performance and fulfil the potentials of the characters to the top.

Moreover, other characters deserve all the praise as well, especially Three Witches, Doorman, Ross or Banquo. Director Trevor Nunn showed a lot of creativity and sense for details as it's usual for his adaptations. Concerning music - the atmosphere is being kept on the level of horror by Dracula-like organ tunes which emphasize turning points and thrilling moments.

Finally, I've never seen such a dark play before and I cannot imagine better adaptation of Macbeth than this one. I know...too much enthusiasm...but watch it Yourself and You'll see I have several reasons for this statement.

Overall rating: 92% (for now)

neděle 25. září 2011

The Gathering: Mandylion

"Close your eyes and just let the music take you into the realm of dreams. Dreams full of emotions and inner struggles..."

The Gathering was one of the first female fronted metal bands and influenced thousands of others. Mandylion, the band's third album, is a very exceptional piece of music. First, there are no harsh vocals and second, the keyboard plays a very important role on this album. Together with typical heavy riffing guitars the keys give the music pleasantly odd and dreamy atmosphere. But the thing which makes Mandylion and all the other records of this group so prominent is the vocal of Anneke Van Giersbergen. Not every vocalist has such an emotional and unique voice. Concerning lyrics - a weak point of metal bands in general - The Gathering has absolutely no problem in this area. Lyrics are meaningful and quite nice.

Finally, I can say Mandylion is one of my "all the time" favourites regardless the genre. Recommended to all listeners of (not only) rock music and of course to metalheads who are looking for something for chill out.
I will add nothing more because for this emotional trip no more words are needed.
 Enjoy the ride!

Overall rating: 85%

pátek 20. května 2011

Zpět v mimoprostoru...opravdu?

Ano.
Začátky a návraty bývají plné optimismu, a tudíž ani já nechci býti výjimkou. Na druhou stranu to nechci přehánět, takže volím toto jednoduché, kraťoučké, a přeci tak důležité slovo. Ano.
Od posledního mihnutí v mimoprostoru se svět o nějaký ten stupeň radiace změnil a nikdy již nebude jako dřív. V krátkosti tedy shrnu, co vše se přihodilo v prostoru:
1. přišlo jaro
2.Klobouččí maloprostorový pokoj prošel generálním úklidem 1.stupně (ze tří možných)
3. Desítky prokoukaných, proposlouchaných a prosezených hodin ve společnosti oddaně funícího, vrnícího a zářícího kamaráda
Stalo se toho samozřejmě mnohem více, ale nic z toho vás patrně nepřekvapí tolik, jako bod č.2. Přestože se mi již jakékoliv známky této celovíkendové akce podařilo během pár dní vcelku úspěšně zahladit.
Na závěr snad jen dodám - chci se co nejdříve odstěhovat k polárnímu kruhu, protože nám tu PŘEDČASNĚ začíná typické mikrovlnné rovníkové léto.

Mikael Niemi: Muž, který zemřel jako losos

Sever je divný. Ne, nemyslím to tak zle, jak to vypadá. Je totiž divný způsobem, který koresponduje s mojí vlastní divností...ale tak je to v pořádku. Kdo není svůj, nežije, a konformita a snaha o "normálnost" brání přirozené lidské tvořivosti přelézt plot lidských předsůdků a mýtů.
Než začnu vlastní minirecenzi, chtěl bych poděkovat Khorsovi, díky kterému mé oko spočinulo v knihovně na jménu Mikael Niemi, jehož dílo mne zase jednou přikovalo k nekonečným řádkům. A nyní již ke knize samé.

Muž, který zemřel jako losos je autorovo druhé dílo, které bylo přeloženo do češtiny. O jeho prvotině (Popmusic z Vittuly) napíšu příště. Na první pohled se jedná o typickou severskou detektivku se vším všudy. Avšak již po několika stranách zjistíme, že se před námi otevírá velice komplexní obraz zapadlého severofinského kraje Tornedalenu, který byl navzdory kulturním a sociálním svazkům rozdělen a část připadla Švédsku. Mimojiné se dočkáme náhledů do svérázného tornedalského dialektu meänkieli (který byl uznán menšinovým jazykem), podivného chování místních obyvatel i osobitého, typicky severského humoru. Autor tímto dílem dalece přesahuje rámec běžného detektivního příběhu a svým zaměřením na kulturní problematiku, prokreslením postav i drsnou severskou romantikou stvořil velice čtivou a přeci v žádném případě kýčovitou a komerční knihu, jenž člověka pohltí a zasáhne hlouběji než obyčejná detektivka. Během četby si lze navíc povšimnout osobitého autorova stylu a skromných, avšak dostatečně barvitých a živých popisů a postřehů.

Knihu doporučuji všem milovníkům jazyků, Severu, netradičního humoru, kulturních zvyků a samozřejmě v neposlední řadě detektivek. Jedna z nejlepších severských knih, co jsem zatím četl.

Přidat popisek
Hodnocení: 85%

středa 5. ledna 2011

Síla zvyku - mimo sebe?

Blíží se půlnoc, a s ní přichází i má "filosofická" nálada. Hbitě se vynoří odněkud z nekonečna a ladně vystřídá laxní a lenivou náladu, která stála na stráži v mém mozku po celý den. Ano, už je to tak. Lenivá nálada se chopí stráže vždy, když má člověk dostatek času k učení se na nějaký (nejlépe velice důležitý) test či zkoušku. Lidský paradox, na který patrně neexistuje lék.
Stačí se zamyslet nad průběhem dne a uvědomit si, kolik činností děláme naprosto spontánně a automaticky. Vstanu z postele, ještě se ani pořádně neproberu a už je zapnutný notebook. A tak to pokračuje až do večera, kdy si uvědomím, že jsem si celý den nic neuvědomoval. Jednoduše jsem fungoval na autopilota, na setrvačník. A lidé, kteří si toto všechno neuvědomí ani večer, si pak řeknou:"Co jsme vlastně celých těch třicet let dělali? Vždyť to všechno hrozně uteklo!" Uteklo...protože utekly chvíle, kdy opravdu žili...vědomě a bez automatu uvnitř mozku. A přitom žít přítomností by měl být náš nejsilnější a nejzdravější zvyk.
Hmm, tento článek měl být původně úplně o něčem jiném, ale což...ráno vstanu a vrhnu se konečně na to učení.
Inspired by Iceland