Blíží se půlnoc, a s ní přichází i má "filosofická" nálada. Hbitě se vynoří odněkud z nekonečna a ladně vystřídá laxní a lenivou náladu, která stála na stráži v mém mozku po celý den. Ano, už je to tak. Lenivá nálada se chopí stráže vždy, když má člověk dostatek času k učení se na nějaký (nejlépe velice důležitý) test či zkoušku. Lidský paradox, na který patrně neexistuje lék.
Stačí se zamyslet nad průběhem dne a uvědomit si, kolik činností děláme naprosto spontánně a automaticky. Vstanu z postele, ještě se ani pořádně neproberu a už je zapnutný notebook. A tak to pokračuje až do večera, kdy si uvědomím, že jsem si celý den nic neuvědomoval. Jednoduše jsem fungoval na autopilota, na setrvačník. A lidé, kteří si toto všechno neuvědomí ani večer, si pak řeknou:"Co jsme vlastně celých těch třicet let dělali? Vždyť to všechno hrozně uteklo!" Uteklo...protože utekly chvíle, kdy opravdu žili...vědomě a bez automatu uvnitř mozku. A přitom žít přítomností by měl být náš nejsilnější a nejzdravější zvyk.
Hmm, tento článek měl být původně úplně o něčem jiném, ale což...ráno vstanu a vrhnu se konečně na to učení.
Já jsem si dneska ráno uvědomila, že konečně zase žiji. Něčeho jsem chtěla dosáhnout, něco mě čekalo, ráno byla zima a trocha sněhu a já jsem to všechno vnímali jinak, než přes vrstvu běžného otupění.
OdpovědětVymazatNejlepší je pořádná procházka v mrazu...to člověka probere:-)
OdpovědětVymazat