Zpět v mimoprostoru...opravdu?

Ano.
Začátky a návraty bývají plné optimismu, a tudíž ani já nechci býti výjimkou. Na druhou stranu to nechci přehánět, takže volím toto jednoduché, kraťoučké, a přeci tak důležité slovo. Ano.
Od posledního mihnutí v mimoprostoru se svět o nějaký ten stupeň radiace změnil a nikdy již nebude jako dřív. V krátkosti tedy shrnu, co vše se přihodilo v prostoru:
1. přišlo jaro
2.Klobouččí maloprostorový pokoj prošel generálním úklidem 1.stupně (ze tří možných)
3. Desítky prokoukaných, proposlouchaných a prosezených hodin ve společnosti oddaně funícího, vrnícího a zářícího kamaráda
Stalo se toho samozřejmě mnohem více, ale nic z toho vás patrně nepřekvapí tolik, jako bod č.2. Přestože se mi již jakékoliv známky této celovíkendové akce podařilo během pár dní vcelku úspěšně zahladit.
Na závěr snad jen dodám - chci se co nejdříve odstěhovat k polárnímu kruhu, protože nám tu PŘEDČASNĚ začíná typické mikrovlnné rovníkové léto.

Mikael Niemi: Muž, který zemřel jako losos

Sever je divný. Ne, nemyslím to tak zle, jak to vypadá. Je totiž divný způsobem, který koresponduje s mojí vlastní divností...ale tak je to v pořádku. Kdo není svůj, nežije, a konformita a snaha o "normálnost" brání přirozené lidské tvořivosti přelézt plot lidských předsůdků a mýtů.
Než začnu vlastní minirecenzi, chtěl bych poděkovat Khorsovi, díky kterému mé oko spočinulo v knihovně na jménu Mikael Niemi, jehož dílo mne zase jednou přikovalo k nekonečným řádkům. A nyní již ke knize samé.

Muž, který zemřel jako losos je autorovo druhé dílo, které bylo přeloženo do češtiny. O jeho prvotině (Popmusic z Vittuly) napíšu příště. Na první pohled se jedná o typickou severskou detektivku se vším všudy. Avšak již po několika stranách zjistíme, že se před námi otevírá velice komplexní obraz zapadlého severofinského kraje Tornedalenu, který byl navzdory kulturním a sociálním svazkům rozdělen a část připadla Švédsku. Mimojiné se dočkáme náhledů do svérázného tornedalského dialektu meänkieli (který byl uznán menšinovým jazykem), podivného chování místních obyvatel i osobitého, typicky severského humoru. Autor tímto dílem dalece přesahuje rámec běžného detektivního příběhu a svým zaměřením na kulturní problematiku, prokreslením postav i drsnou severskou romantikou stvořil velice čtivou a přeci v žádném případě kýčovitou a komerční knihu, jenž člověka pohltí a zasáhne hlouběji než obyčejná detektivka. Během četby si lze navíc povšimnout osobitého autorova stylu a skromných, avšak dostatečně barvitých a živých popisů a postřehů.

Knihu doporučuji všem milovníkům jazyků, Severu, netradičního humoru, kulturních zvyků a samozřejmě v neposlední řadě detektivek. Jedna z nejlepších severských knih, co jsem zatím četl.

Přidat popisek

Hodnocení: 85%